Páchatelia dobra vybrali najlepšie foto na svete. Pripravte si peniaze

Vizuální manipulace s myslí lidí se stala ústředním nástrojem pachatelů dobra. Počínaje černobílými smutnými pohledy dětí a hladovějících v televizních spotech a výběrem „nejlepších“ fotografií na světě konče.

Scénář je vždy stejný. Nejprve ukážou aktuální tragický pohled na život či smrt a pak zveřejní číslo bankovního konta. Tím, co bylo před tím, se nikdo z nich nezabývá. Bylo by to kontraproduktivní s ohledem na primární cíle, kterými jsou peníze z lidí přímo, nebo vyvolání obecné společenské poptávky někde něčemu pomoct, aby pak následně mohli politici pokračovat v rozdávání na dluh a dostali do rukou alibistickou podporu veřejnosti, za kterou svůj obchod s pomocí schovají.

Nejlépe fungují záběry vyhublých hladovějících lidí, u kterých se nikdo nezabývá pravou příčinou jejich stavu, tedy předchozí pomocí tzv. vyspělého světa v oblastech dodávek dotovaných farmaceutických výrobků a potravin, které umožnily růst populace v místech, kde nejsou přírodní podmínky pro přežití takového počtu lidí. Dalším zaručeným spouštěčem páchání dobra jsou mrtvé děti z válečných konfliktů. Aktuálně skvěle zabírají snímky ze států Arabského jara, stálicí jsou pak podobné snímky z Palestiny. Jejich tvůrci a následně členové hodnotitelských komisí dobře vědí, že snímek skutečné pozadí neukáže. Nepřinese svědectví o našich západních zbraních, dodaných rebelům, díky kterým tam teď umírá víc lidí, než kdy před tím. Nepředloží historii, předcházející obrannému zásahu Izraele do míst, odkud Hamas pálí jednu raketu za druhou, a kde se jeho hrdí bojovníci schovávají za lidské štíty, aby pak mohl někdo rychle přiběhnout a vyfotit novou tragédii.

Nejnověji nám v rámci té špinavé manipulace vyhodnotily ve World Press Photo jako nejlepší fotografii na světě záběr z pohřbu palestinských dětí, zabitých při izraelském raketovém útoku v Gaze. Jistě není náhodou, že v předchozích ročnících vyhrál portrét zohavené Afghánky, nebo smutné jemenské objetí dvou lidí, opět s vizuálním apelem na chlácholící ženu, zabalenou v černém od vlasů až k patám. Výsledkem je následná obhajoba našeho páchání dobra, které nemá konce, a které se stalo samostatným odvětvím byznysu.

Je mi zle z tvůrců podobných vizuálních příběhů a je mi smutno z toho, když vidím, jakou mají sílu ovládat mysl jiných, resp. kolik existuje lidí, kteří to ještě žerou. A tak si připravte peněženky, protože budeme „muset“ letos jistě zase vydat hodně peněz pro vakcinářské lobby, potravinovou pomoc, ale také na nějaké ty zbraně rebelům. Příští rok totiž bude zase nějaká soutěž a podobné fotografie tam nebudou smět chybět. Pro ty z vás, kteří křičí „pomozme jim přece!“, mám radu bez nároku na honorář: Zabalte si svoje věci, vyzvedněte svoje peníze, a jeďte. Smeknu před vámi a mé blogy budou plné vašich příběhů skutečné pomoci.

frantisekmatejka.blog.idnes.cz, reformy.cz